Historie obce

Široká Niva vznikla sloučením tří obcí (Markvartice, Bretnov, Skrbovice) a jedné osady (Pocheň).

Lidé se usídlili na území Široké Nivy ve druhé polovině 13. století, kdy byla založena ves jménem Markvartice. Ves se poprvé připomíná k roku 1278 v latinské podobě Marquartitz. Předpokládá se, že jméno jí bylo dáno po jejím zakladateli a prvním dědičném rychtáři Marquartovi. Jeho následníci byli leníky opavských knížat, drželi dědičnou rychtu po celé 14. století. Další připomínka vsi je až v listině z roku 1377, kdy došlo po smrti knížete Mikuláše II. k dělení opavského knížectví.

Bretnov byl založen mnohem později, poprvé je připomínán k roku 1420. Přesnější datum založení není známo, není znám ani první rychtář. Jméno vsi je odvozeno z německého znění slov „na široké pasece či nivě“. V roce 1464 byl ustanoven do funkce rychtáře Hansen Bissar. Jeho úkolem bylo zajistit a vykonávat právo v Bretnově, s výjimkou postihů krádeží, vražd a  cizoložství, kteréžto náležely do přímé kompetence dědičné vrchnosti - v té době to byli bratři Bohuš, Jan a Kryštof ze Zátora.    

Skrbovice. Místo zvané německy Schreiberseifen ( v překladu znamená něco jako „Písařovo rýžoviště) bylo zpočátku kolonií Starého Města. Český název Skrbovice nesou až od roku 1924. Kolem roku 1678 byla na tomto místě Řádem německých rytířů založena ves, osídlení bylo provedeno vnitřní kolonizací - to znamená, že obyvatelé sem přišli z okolních obcí. Ve Skrbovicích byl pak dědičný rychtář a 20 drobných zemědělců. Prvním rychtářem byl Georg. Thiel.

Pocheň. Roku 1668 byly pozemky původního mlýna, který patřil mnichům Jezuitům z Krnova, rozparcelovány a vznikla osada Pocheň. Původně byla přičleněna k sousedním Detřichovicím.

Vsi velmi utrpěly při válečných akcích českého krále Vladislava Jagellonského s maďarskými vojsky Matyáše Korvína v roce 1474.

Vsi byly vypáleny a přeživši obyvatelé uprchli. Zcela zničeny byly Markvartice, Dětřichovice, Zátor i Jakubčovice (ležely na levém břehu Opavy mezi územím Bretnova, Kunova a Čakové, již nebyly obnoveny).

V následujících letech vsi často měnily majitele. Bretnov víceméně vzkvétal, ve vsi byla svobodná rychta a další 4 velcí sedláci, 13 menších sedláků a 6 menších zemědělců, kteří vykonávali i jiné činnosti k obživě - např. kostelní zvoník a jen 6 rodin chudiny - domkářů. Nadále se tu vyrábělo železo, železná ruda byla kutána ve třech kutných dílech.

Roku 1550 byly Markvartice obnoveny, podílely se na důlní činnosti. Rok 1620 přinesl našim vsím zásadní a nepříznivé změny, krnovskému knížeti byl majetek zkonfiskován a dostal jej od císaře Ferdinanda II. Karel z Lichtenštejna, císařův rádce a horlivý katolík. Obce sužovaly morové rány – v letech 1680 a 1715.

1718 začala v Bretnově stavba nového kostela, byl dokončen roku 1721 a zasvěcen svatému Martinovi původní kostel vyhořel snad po zásahu bleskem.

V roce 1771 bylo patentem Josefa II. zrušeno nevolnictví a bylo zavedeno číslování domů.

K roku 1806 žilo v Bretnově 720 obyvatel ve 120 domech, v Pochni 156 obyvatel ve 26 domech a v Markvarticích bydlelo 470 obyvatel v 77 domech.

Další utrpení přinesly obcím napoleonské války na počátku 19. století, i když bojové akce probíhaly daleko. Obyvatelé dodávali potraviny vojenským špitálům v Krnově a v Bruntále, poté se zhroutily rakouské finance, všichni, kdo měli majetek uložen v cenných papírech a bankovkách, přišli o všechno, důsledkem byl prudký růst cen. V Bretnově byl roku 1825 založen pojišťovací spolek a bylo zavedeno pojištění proti požárům. Roku 1848 bylo zrušeno poddanství a robota, 1850 se konaly první volby a místo dědičného rychtáře byl zvolen obecní představený, dva obecní radové a devět členů představenstva, byla zvolena školská a kostelní rada, od této doby patřila Pocheň k Bretnovu a společně do okresu Bruntál. Pošta zde byla zřízena roku 1870, došlo také k modernizaci školy a v Pochni byla vystavena bělírna příze a přádelna. V roce 1880 byla otevřena trať Milotice – Vrbno se zastávkou v Bretnově. 1886 byl založen spolek dobrovolných hasičů, chudobinec pro místní chudé, bylo zřízeno místo lékaře a roku 1899 založena spořitelna.

V roce 1903 postihla naše obce stoletá voda, několik domů bylo přívalem strženo, dřevěné mosty musely být kvůli poškození strženy také.

Na počátku dvacátého století byla v Pochni zřízena jednotřídní škola, která byla pobočkou školy v Bretnově.

Markvartický mlýn byl v polovině 19. stol. přestavěn na drátovnu a řetězárnu a počátkem 20. století firmou Grohmann přestavěn na niťárnu.

Do první světové války museli muži narukovat, polní práce vykonávaly ženy a děti. Byla drahota, zvony z bretnovského kostela i z kaplí ze Skrbovic a z Pochně byly odvezeny, dokonce byly zabaveny zinkové píšťaly z varhan. Ve válce padla téměř polovina narukovaných, padlým postavily obce pomník - v Bretnově v blízkosti školy, ten byl zrušen při opravě školy v roce 1963, v Markvarticích stojí dodnes. Autorem reliéfu je zřejmě Ferdinand Kuschel, rodák ze Šternberka.  

V roce 1918 vznikla Československá republika - v Bretnově i v Markvarticích byla přijata s nechutí, s naprostým nesouhlasem obyvatel se setkalo užívání českého jazyka jako jazyka úředního a vedle něho i němčiny.

Elektřina byla v obcích zavedena v roce 1919, v tomto roce byl na poště zaveden i telefon. Ve třicátých letech byly pořízeny do kostela i do kaplí nové zvony.

V meziválečném období bylo nejvíce obyvatel zaměstnáno v zemědělství, další částí obyvatel byly řemeslníci - obchodníci, tkalci, hostinští, stolaři, ševci, pekaři, koláři, zámečníci, krejčí, sedlář, řezník, mlynář a holič. Mnozí pracovali v továrnách v Markvarticích a v Pochni.

Bretnovskou školu navštěvovalo 200 žáků.

V roce 1937 - 1938 byly vystavěny pevnůstky - bunkry, vesměs se stavěly dvoustřílnové pro boční palbu, při jejich výstavbě bylo zaměstnáno mnoho místních občanů. Celé pásmo bunkrů nebylo úplně dokončeno, některé nebyly vybaveny drátěnými překážkami, československou armádou však obsazeno bylo a bylo tedy schopno plnit obranou funkci. Po podpisu Mnichovské dohody musely být bunkry armádou opuštěny.

Koncem války byla nálada velmi napjatá, byli odvedeni i patnáctiletí chlapci. Území osvobodila 159. Dněstrovská pevnostní brigáda. Bezprostředně po válce zůstal v obci sovětský oddíl asi o 12 mužích, do správy ovšem nezasahoval. Československá správa začala působit koncem května 1945. Původní obyvatelstvo bylo až na malé výjimky v roce 1946 odsunuto, nové obyvatelstvo sem přicházelo už od začátku června 1945.

Česká výuka ve škole byla zahájena 1. 10. 1945 s 41 žáky.

První česká mše svatá byla sloužena farářem Ladislavem Králem dne 6. 10. 1946, v témže roce se konalo i první filmové představení a byla zřízena obecní knihovna.

Obce Bretnov a Markvartice byly sloučeny v roce 1949, od roku 1952 naše obce nesou jméno Široká Niva.

Z kroniky vybrala Alena Mátéová